Americká příjmení

Governor's Foot Guard

Většinu lidí překvapí při styku s Američany jejich neformálnost. Zpravidla nepříjemně, protože určitý stupeň zdvořilosti při oslovení někoho koho neznáme je dobrý mrav.


Americkou neformálnost ale nejde brát negativně.
V americké kultuře je to norma a neznamená absenci respektu k ostatním.
Má původ v americké nechuti vůči konceptu "společenských tříd" a kromě toho tím obchází problém s vyslovováním amerických příjmení.

Pro Američana co se jmenuje třeba Wierzbicki (vyslovováno "wyá-bikí") je prostě snazší nechat se oslovit osobou o deset let mladší coby John -  a ne dokola trpělivě vysvětlovat jak se vaše příjmení píše a vyslovuje.
(Ne že by byli Američané vždy proti formalitě; viz parádní uniformu dobrovolné stráže guvernéra státu Connecticut na obrázku vpravo).

Hodně příjmení s původem v ne-anglickém jazyce také zní v angličtině dost zábavně.  Američan co se nechce nějak dotknout dává proto pro jistotu přednost křestnímu jménu. Pro úctu a odstup používá oslovení "sir" nebo "madame".

Nedávno jsem pro zajímavost na jedné konferenci opsal příjmení všech přítomných:

Santiago, Heise, Ursini, Allen, Linaberry, Baldwin, Church, Nicholls, Fleury, Chambers, Brooks, Khalid, Horsky, Canar, Dumas, Annunziata, Mceachin, Esposito, Vasso, Lavoi, Shoop, DellaValle, Hiney, Sheehan.

Jediná osoba co mluvila s přízvukem byl Horsky.

V některých situacích se vás Američan zeptá jak si přejete být oslovován; když trváte na příjmení a formálním odstupu, je to v pořádku, ale křestní jméno většinou pomůže k rychlejšímu navázání vztahu.
Pokud je Američan v rozhovoru s vámi přehnaně zdvořilý, má vás plné zuby.

P.S.
Rozmanitost amerických jmen ukazuje seznam osob zabitých v budovách World Trade Center 11. září 2001.
(Mezi jmény je 236 cizinců ze 115 zemí).

~